Půl miliónu Čechů dluží tolik, že to už asi nevrátí

U 190 tisíc osob je dokonce evidováno více než deset exekučních případů.
Průměrně se v jedné exekuci vymáhá 80 tisíc korun. Počet dlužníků s vícenásobnými exekucemi navíc za poslední tři měsíce vzrostl o deset procent.

                                                                                                                            Foto: Finanční pomoc s.r.o.

Do nových dluhů tak v drtivé většině případů padají ti, kteří ještě nesplatili ty staré, a tedy není ani žádná šance, že peníze někdy vrátí.

Vláda, poslanci, soudci i exekutoři si s masou pohledávek přestávají vědět rady. Již měsíce debatují, koho nyní chránit více – zda věřitele, nebo dlužníky. Řešení, co s dluhy tolika Čechů, které den co den naskakují o úroky, úroky z úroků a penále, je ale v nedohlednu.

„Pokud bude politická reprezentace neustále nadbíhat dlužníkům, musí si položit otázku, zda tedy i nezrušit exekutory a nevrátit se do stavu před více než deseti lety, kdy pohledávky vymáhaly soudy a vymahatelnost byla zcela minimální (kolem tří procent, pozn. red.),“ prohlásila prezidentka Exekutorské komory ČR Pavla Fučíková na čtvrtečním sympoziu o exekucích.

Banky jsou opatrnější

To pořádala Česká asociace věřitelů v rámci odborného fóra Pražský právnický podzim, jehož se účastní desítky advokátů a soudců.

Je sice patrný trend snižování celkového počtu jednotlivých exekučních případů, kdy za poslední tři roky klesl z více než miliónu na zhruba sedm set až osm set tisíc, protože i úvěrové společnosti a banky jsou opatrnější v tom, komu půjčují, jenže u zadlužených lidí počet exekučních příkazů naopak dynamicky roste.

Osobní bankrot, kdy věřitelé stejně z větší části pohledávek ostrouhají, ale případ má po pěti letech aspoň nějaký závěr, řeší jen zlomek z celkového počtu zoufalých situací. Bankrot je schvalován asi u 20 tisíc lidí ročně.
Podle exekutorů přibývá případů, do nichž nechtějí na první pohled jít a nejraději by je odložili.

Na koho to přehodit?

Exekutor ale, coby představitel soudní moci, nesmí odmítnout ani zjevně marnou exekuci. Náklady na její administrativní procesování však nese sám, což se exekutorům, kteří jsou podle Ústavního soudu i podnikateli, nelíbí.

Část z nich proto tlačí na to, aby věřitelé platili předem zálohy, a to až šest tisíc na případ. Ročně by tak podle odhadů měli jistých jedenáct miliard korun, čímž by se náklady na marné vymáhání zase přenesly na věřitele.

To se ale zase logicky nelíbí zástupcům finančních společností, protože namítají, že exekutory nebude nic motivovat k tomu, aby se snažili peníze vymoci. „Věřitelé ale musí nést určitou odpovědnost za vznik pohledávek a jejich vymáhání,“ prohlásila Fučíková.

Projednávání toho, zda omezit akční rádius exekutorů jen v rámci okresů či krajů podle jejich sídla a místa bydliště dlužníka (tzv. teritorialita), je nyní zařazeno do programu schůze Sněmovny.

I mnozí poslanci z ČSSD a ANO se ale netají názorem, že zavedení teritoriality ve skutečnosti žádnou ochranu pro dlužníka neznamená, že je to jen dílčí výkřik do tmy. Obří dluhy tak vysokého počtu lidí totiž zůstanou i po zavedení teritoriality.

Zastánci tvrdí, že dlužník to bude mít díky teritorialitě k exekutorovi blíž. Když ale vykazuje nemajetnost a má na sobě tucet exekucí, tak je ale podle mnohých místní příslušnost už druhořadá. Navíc přes 40 procent dlužníků se stejně nenachází v místě, kde mají hlášený pobyt.

Zdroj: novinky.cz